Klub kaktusářů Milín

Pěstování kaktusů

Podmínky pro pěstování a umístění sbírky

Při pěstování kaktusů je třeba respektovat podmínky, ve kterých tyto rostliny rostou v přírodě. Nejlépe se jim tedy daří tam, kde je dostatek světla po co nejdelší část roku. Proto jim u nás nejlépe svědčí prostředí skleníku nebo pařeniště. Můžeme je také pěstovat v předokenním skleníčku nebo v bytě za oknem. Různým druhům kaktusů svědčí jiné podmínky. Vždy je lépe vybrat si druhy, kterým bude dané prostředí vyhovovat. Severoamerické druhy, tedy kaktusy z pouští vyžadují maximum slunečního záření, lesní kaktusy (epifyty) pak snesou zastínění. Existují také mrazuvzdorné druhy (některé opuncie, echinocereusy, pediocactusy), které lze pěstovat volně na skalce s dostatečnou drenáží. Tyto snesou mráz, avšak při úplném suchu, proto je vhodnější je přes zimu ponechat ve studeném skleníku. Pro ty, kteří se hodlají začít věnovat pěstování těchto exotických rostlin a rozhodnou se pro stavbu skleníku platí důležité pravidlo: Postavit skleník raději větší, aby se nemusel později zvětšovat. Málo místa je totiž základní problém každého pěstitele.

Teplo, světlo, voda

Teplo, světlo a voda jsou tři faktory, které je třeba vnímat jako celek, protože mezi nimi platí určité souvislosti. Obecně se dá říci, že většině kaktusů se daří dobře při teplotách asi 25 - 35 stupňů Celsia. Při vyšší teplotě v létě přestávají růst (letní stagnace), nejsou schopny přijímat vodu a neměly by se proto zalévat. Vodu mohou přijímat kaktusy kořeny (zálivkou) anebo tělem (mlžení, rosení). Mlžení a rosení však u některých druhů není vhodné, zvláště pak u kaktusů s peřovitými a vlasovitými trny (rody Cephalocereus, Espostoa apod.), ale i u jiných, kde mlžení může způsobit špatný vzhled pokožky (Astrophytum). Zaléváme nejlépe měkkou vodou (dešťovou) od jara do podzimu (kromě období letní stagnace) vždy až po úplném vyschnutí substrátu dostatečným množstvím vody, aby se voda dostala ke kořenům. Opět zde platí, že různé druhy mají různé požadavky, některé je třeba zalévat častěji (jihoamerické druhy - gymnocalycia, rebutie, notocactusy, nejvíce ale epifyty). Přes zimu nezaléváme vůbec. Pro život rostlin je důležité světlo. Nebudou-li ho mít kaktusy v dostatečném množství, budou se deformovat, budou málo kvést, měnit charakteristické zbarvení a budou více náchylné k chorobám. Přímé sluneční záření však může škodit, zejména za sklem a na jaře, zvláště pak tehdy, jestliže jsme rostliny přezimovali ve tmě. V těchto případech je chráníme zabílením skleníku vápnem anebo přikrytím přes poledne. Máme-li je za oknem, je z tohoto důvodu nejvýhodnější okno východní.

Přihnojování

Kaktusy přihnojujeme podle toho, v jakých substrátech je pěstujeme. Obsahuje-li substrát více písku, antuky apod., musíme hnojit častěji, vždy však v růstovém období a vyváženými hnojivy (např. Vegaflor), která jsou k dostání v drogerii. Obecně však platí, že lépe je přihnojovat méně než více. Nedochází pak k nežádoucím deformacím v důsledku rychlého růstu a rostlina je více odolná, roste-li pomaleji.

Přesazování

Kaktusy je nejlépe přesazovat v době vegetačního klidu do nepříliš velkých nádob (o málo větších než je tělo rostliny). Menší sázíme do misek nepříliš daleko od sebe. Květníky a misky volíme raději mělčí. Návod na univerzální substrát, do kterého sázíme, neexistuje opět pro různé nároky jednotlivých druhů. Nelze doporučit substrát, prodávaný v zahradnictví jako kaktusový. Obecně se dá říci, že většině kaktusů vyhoví substrát složený ze zeminy a hrubšího písku (ne jemného říčního!). Někteří pěstitelé přidávají rašelinu, kterou osobě nepokládám za vhodnou a jistě se bez ní lze většinou obejít. Lze ji však doporučit pro druhy, které vyžadují substrát kyselejší (například rod Notocactus). Severoamerické druhy pak vyžadují více písku (Astrophytum). K písku anebo místo něj se dá použít antuka (ta je vhodná pro rody Astrophytum a bílé mammillarie), perlit apod. Kaktusy bychom po přesazení neměli asi týden zalévat.

Množení

Existují dva způsoby množení - generativní (semeny) a vegetativní (odnožemi, řízky, roubováním). Většina kaktusů je cizosprašná, to znamená, že k získání semen potřebujeme dva jedince, jestliže se nejedná o samosprašné druhy. Vegetativním množením získáme dva identické jedince, ze kterých semena nezískáme. Snad každý pěstitel uznává jiný způsob výsevů. Provádíme ho do čisté mělké nádoby, do které dáme asi centimetr směs písku a zeminy, kterou však před tím sterilizujeme. Vhodnější je ale asi použít místo zeminy např. Lignocel, který běžně dostaneme v květinářství a jsou to kokosová vlákna. Semena pak můžeme před výsevem ošetřit např. peroxidem vodíku, který navíc podporuje klíčivost. Substrát pro výsev zvlhčíme roztokem vody a hnojiva, můžeme opět přidat peroxid vodíku. Semena pak nasypeme na substrát a přitlačíme je k němu. Nikdy je nezahrabáváme! Nádobu pak přikryjeme sklem, postavíme na světlé místo, které však není vystaveno přímému slunečnímu záření a počkáme, až semena začnou klíčit. Výsevy denně kontrolujeme, jestli se v nádobě nevyskytuje plíseň. Podle potřeby zaléváme a můžeme je i přihnojit. Po nějaké době začínáme větrat tak, že sklíčko odkrýváme a zvykáme tak semenáčky na normální prostředí. Dosáhnou-li semenáčky velikosti asi tak 2 mm a mají již přirozenou barvu, můžeme je přepikýrovat pinzetou do výživnějšího substrátu.

Přezimování

Nemáme-li vytápěný skleník, musíme na zimu přenést kaktusy na teplejší stanoviště, např. do bytu. Toto stanoviště má být pokud možno s dostatkem světla. Nemáme-li tuto možnost, musíme na jaře po přenesení na letní stanoviště kaktusy více chránit před přímým slunečním zářením. Nikdy je však nedáváme do sklepa, kde máme uskladněny brambory. Teplomilnější druhy (např. melocactusy) potřebují i při přezimování přibližně pokojovou teplotu (melocactusy). Některé naopak žádají studené přezimování (okolo 5 stupňů C), jinak nebudou na jaře kvést (rebutie, sulcorebutie, echinocereusy, sclerocactusy).

Choroby a škůdci a ochrana proti nim

Nejčastějšími škůdci na kaktusech jsou kořenovka a vlnatka. Ty škodí na kořenech i těle rostliny. Mají bílou barvu. Velmi často se setkáme se sviluškami (červenými červci). Setkáme se ale i s mnoha jinými. Všechny hubíme postřikem a zálivkou chemickými prostředky proti nim (insekticidy), které jsou běžně k dostání v drogerii. Vždy je třeba respektovat návod k použití.

Vlnatka vypadá jako chomáčky bílé barvy. Ožírá pokožku a nezlikviduje-li se, může způsobit uhynutí rostliny. Kořenovka napadá kořeny rostliny a vypadá obdobně. Rozšiřuje se také velmi rychle i na okolní rostliny. V každém případě je vhodné dát takto napadenou rostlinu stranou od ostatních a ostatní prohlédnout, jestli nejsou napadeny také.

Jestliže je rostlina napadena ve velkém rozsahu, vyndáme ji z květináče, odstraníme zem a škůdce mechanicky odstraníme jemně třeba nějakým kartáčkem (tělo i kořeny). Pak ji namočíme celou i s kořeny na několik minut do vody a je vhodné přidat také několik kapek jaru nebo jiného saponátu. Snažíme se zbytky škůdce opláchnout. Potom je nutno takto napadené rostliny chemicky ošeřit insekticidy, které jsou běžně k dostání v každé drogerii, např. Actelic, Basudin, Karate apod. Tyto se použijí zředěné v koncentraci, která je uvedena na obalu a tuto je třeba v každém případě dodržovat, při vysoké koncentraci se rostlina zničí. Obvykle je na obalu uvedeno více koncentrací pro různé druhy rostlin, většinou se ale dá volit koncentrace 1,5 až 2 promile. Kaktus několik minut v roztoku necháme.

Rostlinu necháme oschnout. Velkou rostlinu můžeme i nechat nezasazenou dejme tomu týden až 10 dní a pak je dobré vykoupat kaktus v roztoku insekticidu ještě jednou, protože za tu dobu se vylíhnou larvy, na které postřik nepůsobí a které jsme tedy nemohli zničit předtím. Po oschnutí rostlinu zasadíme. Jestliže je nějaká rostlina napadena méně, nemusíme s ní samozřejmě dělat takovýto proces a stačí opakovaný postřik a zálivka insekticidem.

Pozor! Některé insekticidy, např. Actelic se prodávají také ve spreji, tyto se však na kaktusy použít nesmějí kvůli vysoké koncentraci.

P. H.

© Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů Milín, 2012 - 2017 • hlavin@kaktusari.cz