Vědecké jméno kaktusu není náhodná změť písmen – je to stlačený popis rostliny. Když víte, že longispinus znamená „dlouhotrnný" a albiflorus „bělokvětý", přečtete si ze štítku polovinu determinačního klíče dřív, než rostlinu vůbec uvidíte.
Tenhle článek je slovník. Není vyčerpávající – botanická latina má tisíce slovních základů –, ale pokrývá to, s čím se v kaktusářské sbírce potkáte nejčastěji.
Poznámka k platnosti jmen. Uvedené binomické příklady slouží k ilustraci slovního základu, nikoli jako potvrzení aktuálně přijímané taxonomie. Cactaceae procházejí neustálými revizemi – aktuální stav vždy ověřte v POWO nebo v New Cactus Lexicon.
Jak je jméno postavené
Binomická nomenklatura, kterou zavedl Linné (1753), dává každému druhu dvouslovné jméno:
Astrophytum myriostigma
└─ rodové jméno └─ druhové epiteton
(velké písmeno) (vždy malé písmeno)
- Rodové jméno je podstatné jméno v jednotném čísle. Má svůj mluvnický rod – mužský, ženský nebo střední.
- Druhové epiteton je nejčastěji přídavné jméno a musí se v rodě shodovat s rodovým jménem.
Proto se stejný význam píše různě podle toho, k jakému rodu ho přilepíte:
| Rod jména | Koncovka | Příklad | Význam |
|---|---|---|---|
mužský (-us, -cereus) | -us | Echinocereus pectinatus | hřebenitý |
ženský (-a, -aria) | -a | Mammillaria plumosa | opeřená |
střední (-um, -ium) | -um | Gymnocalycium baldianum | Baldův |
Pozor na zrádné rody: Cereus, Echinocereus a Pachycereus jsou mužské, ale -cactus je taky mužský (Ferocactus latispinus), zatímco -calycium je střední (Gymnocalycium). A řecká slova na -ma jsou středního rodu, i když koncovka vypadá žensky.
Některá epiteta jsou naopak podstatná jména v apozici a nemění se vůbec – třeba asterias (hvězdice) v Astrophytum asterias nebo principis (knížecí, 2. pád) v Leuchtenbergia principis.
Tvar a habitus
| Epiteton | Základ | Význam |
|---|---|---|
| globosus | lat. globus – koule | kulovitý |
| columnaris | lat. columna – sloup | sloupovitý |
| cylindricus | řec. kylindros | válcovitý |
| disciformis | lat. discus + forma | diskovitý, plochý |
| caespitosus (cespitosus) | lat. caespes – drn | trsnatý |
| compactus | lat. compingere – stěsnat | hustý, kompaktní |
| elongatus | lat. longus – dlouhý | protáhlý |
| gracilis | lat. gracilis | štíhlý, útlý |
| robustus | lat. robur – dub, síla | mohutný |
| humilis | lat. humus – země | nízký, při zemi |
| procumbens | lat. procumbere – klesat | poléhavý |
| repens | lat. repere – plazit se | plazivý |
| nanus | řec. nanos – trpaslík | zakrslý |
| minusculus | lat. deminutivum od minus | maličký |
| giganteus | řec. gigas – obr | obrovský |
Zvlášť častá je dvojice velikostních stupňů: minor < minimus, major (maior) < maximus. Sem patří i liliputanus – „liliputánský", u nejmenšího kaktusu světa Blossfeldia liliputana.
Trny
Nejbohatší okruh. Klíčové jsou dva základy: latinské spina (trn) a řecké akantha (trn, osten) – v přepisu -acanthus.
S latinským -spinus
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| longispinus | dlouhotrnný |
| brevispinus | krátkotrnný |
| latispinus | širokotrnný (ploché trny) |
| crassispinus | tlustotrnný |
| tenuispinus | tenkotrnný |
| rectispinus | rovnotrnný |
| curvispinus | křivotrnný |
| horridispinus | hrozivě trnitý |
| setispinus | štětinotrnný (lat. seta – štětina) |
| paucispinus | málotrnný (lat. paucus – nemnohý) |
| inermis | bez trnů, bezbranný (lat. in- + arma) |
| subinermis | téměř bez trnů |
S řeckým -acanthus
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| polyacanthus | mnohotrnný |
| leucacanthus | bělotrnný (leukos – bílý) |
| melanacanthus | černotrnný (melas – černý) |
| chrysacanthus | zlatotrnný (chrysos – zlato) |
| rhodacanthus | růžovotrnný (rhodon – růže) |
| xanthacanthus | žlutotrnný (xanthos – žlutý) |
| macracanthus | velkotrnný (makros – velký) |
Tvar a uspořádání trnů
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| horridus | ježatý, hrozivě ostnitý (lat. horrere – ježit se, děsit) |
| ferox | dravý, divoký |
| pectinatus | hřebenitý – trny sčesané do roviny jako zuby hřebene |
| hamatus, hamatacanthus | háčkovitý (lat. hamus – háček) |
| uncinatus | háčkovitý (lat. uncus – hák) |
| recurvatus | zpětně zahnutý |
| plumosus | opeřený, peříčkovitý |
| setosus | štětinatý |
| aculeatus | ostnitý |
| muticus | tupý, bez špičky |
| glochidiatus | s glochidiemi (drobné háčkovité štětinky opuncií) |
Z horridus pochází i příbuzné horridispinus. Mimo Cactaceae ho najdete třeba u sukulentní Euphorbia horrida – ta ale není kaktus, jen se tak tváří (konvergentní evoluce).
Květy
Dva základy: latinské flos / -florus (květ) a řecké anthos / -anthus, -antha.
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| albiflorus | bělokvětý (lat. albus – bílý) |
| rubriflorus | červenokvětý |
| flaviflorus | žlutokvětý |
| roseiflorus | růžovokvětý |
| grandiflorus | velkokvětý |
| parviflorus | malokvětý |
| multiflorus | mnohokvětý |
| uniflorus | jednokvětý |
| leucanthus | bělokvětý (řecky) |
| erythranthus | červenokvětý (erythros) |
| chloranthus | zelenokvětý (chloros) |
| macranthus | velkokvětý (řecky) |
| nocturnus | noční – kvetoucí po setmění |
Ženská podoba albiflora se objevuje u ženských rodů, třeba u Rebutia albiflora.
Barva a povrch těla
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| albus | bílý |
| candidus | zářivě, oslnivě bílý |
| niveus, nivalis | sněhobílý |
| argenteus | stříbrný |
| aureus | zlatý |
| luteus, flavus | žlutý |
| ruber, rubens | červený |
| purpureus | purpurový |
| roseus | růžový |
| violaceus | fialový |
| viridis | zelený |
| glaucus | sivý, modrozelený s voskovým nádechem |
| caesius | modrošedý |
| cinereus | popelavý (lat. cinis – popel) |
| fuscus | tmavě hnědý |
| rufus | rezavý |
| castaneus | kaštanový |
| niger | černý |
Povrch a odění:
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| pruinosus | ojíněný, s voskovým povlakem |
| lanatus, lanuginosus | vlnatý (lat. lana – vlna) |
| tomentosus | plstnatý |
| sericeus | hedvábně lesklý |
| villosus | dlouze chlupatý |
| hirsutus | hrubě chlupatý |
| glaber | lysý, holý |
| nudus | nahý |
| scaber | drsný |
| verrucosus | bradavičnatý |
| senilis | stařecký – bílé vlasovité trny (Cephalocereus senilis) |
| albilanatus | bíle vlnatý |
Žebra, hrbolky a temeno
| Epiteton | Základ | Význam |
|---|---|---|
| costatus | lat. costa – žebro | žebernatý |
| multicostatus | mnohožeberný | |
| sulcatus | lat. sulcus – brázda | brázditý |
| tuberculosus | lat. tuberculum | hrbolatý |
| mammillosus | lat. mammilla | bradavkatý |
| fissuratus | lat. fissura – puklina | rozpukaný, rýhovaný |
| retusus | lat. retusus | tupě vykrojený na konci |
| undatus | lat. unda – vlna | zvlněný |
| crenatus | lat. crena – zářez | vroubkovaný |
| strobiliformis | řec. strobilos – šiška | šiškovitý |
| myriostigma | řec. myrios + stigma | „nesčetně teček" – bílé pýřité šupinky |
| microdasys | řec. mikros + dasys | drobně hustě chlupatý |
Stanoviště a ekologie
| Epiteton | Význam |
|---|---|
| montanus | horský |
| alpinus | vysokohorský |
| rupestris, rupicola | skalní (lat. rupes – skála) |
| saxicola | žijící na kamenech (lat. saxum) |
| arenarius | písečný (lat. arena) |
| deserti | pouštní (2. pád: „pouště") |
| littoralis, maritimus | pobřežní, přímořský |
| sylvestris | lesní |
| pratensis | luční |
| insularis | ostrovní |
| hypogaeus | podzemní (řec. hypo + gaia – pod zemí) |
| subterraneus | podzemní (latinsky) |
| fluminensis | říční, „od řeky" |
Zeměpisná epiteta
Odvozují se příponami -ensis (obojího rodu), -anus / -ana / -anum, -icus / -ica / -icum a -ianus:
| Epiteton | Odkaz |
|---|---|
| mexicanus | Mexiko |
| boliviensis | Bolívie |
| chilensis | Chile |
| peruvianus | Peru |
| brasiliensis | Brazílie |
| texensis | Texas |
| bocasanus | Sierra de Bocas (Mexiko) |
| matanzanus | Matanzas (Kuba) |
A světové strany: australis (jižní), borealis (severní), occidentalis (západní), orientalis (východní).
Pozor na past. Australis znamená jižní, ne „australský“. Čeleď Cactaceae je původem výhradně americká – jedinou výjimkou je Rhipsalis baccifera, která přirozeně roste i v tropické Africe, na Madagaskaru a na Srí Lance. V Austrálii žádný původní kaktus neroste.
Jména po lidech
Nejčastější typ epiteta ve sbírkách – a nejsnáze se v něm chybuje. Pravidla shrnuje ICN, čl. 60:
| Přípona | Komu patří | Příklad |
|---|---|---|
-ii / -i | jeden muž | fricii (A. V. Frič), ritteri (F. Ritter) |
-ae | jedna žena | mariae |
-iorum / -orum | více osob (muži nebo smíšeně) | madisoniorum |
-arum | více žen | |
-ianus/-iana/-ianum | přídavné jméno „...ův“ | hahniana (po sběrateli jménem Hahn) |
Kaktusářská jména, která potkáte pořád dokola: fricii (Alberto Vojtěch Frič), backebergii (Curt Backeberg), ritteri (Friedrich Ritter), buiningii (Albert Buining), knizei (Karel Kníže), werdermannianus (Erich Werdermann), horstii (Leopold Horst), grusonii (Hermann Gruson).
Podobnost, klam a vztahy
| Epiteton / předpona | Význam |
|---|---|
| -oides, -odes | podobající se (mammillarioides – podobný mamiláriím) |
| -formis | mající tvar (aselliformis – ve tvaru stínky) |
| pseudo- | nepravý, falešný (pseudopectinatus) |
| similis | podobný |
| affinis | příbuzný, blízký |
| imbricatus | střechovitě se překrývající |
| hybridus | kříženec |
Estetická a hodnotící epiteta
Pojmenovávali je nadšenci, ne úředníci – a je to znát:
elegans (půvabný), pulchellus (hezoučký), formosus (krásný), speciosus (nádherný), spectabilis (nápadný, pozoruhodný), magnificus (velkolepý), mirabilis (podivuhodný), nobilis (vznešený), princeps / principis (knížecí, přední), bellus (milý), venustus (rozkošný), superbus (skvostný), horribilis (příšerný – ano, i to existuje).
Rodová jména pod drobnohledem
Rodové jméno bývá zhuštěná charakteristika nebo pocta. Slovo kaktus samo pochází z řeckého káktos, kterým Theofrastos označoval jakousi bodlinatou rostlinu Středomoří (pravděpodobně artyčok) – s americkou čeledí nemělo nic společného, dokud ho Linné v roce 1753 nepoužil pro rod Cactus.
Popisná jména
| Rod | Rozbor | Význam |
|---|---|---|
| Mammillaria | lat. mammilla – bradavečka | podle bradavkovitých hrbolků |
| Echinocactus | řec. echinos – ježek | „ježčí kaktus" |
| Echinocereus | echinos + lat. cereus | ježatá svíce |
| Cereus | lat. cereus – voskový, svíce | sloupovitý tvar |
| Echinopsis | echinos + opsis – vzhled | „vypadající jako ježek" |
| Astrophytum | řec. astron + phyton | hvězdicovitá rostlina |
| Gymnocalycium | řec. gymnos + kalyx | nahý kalich – poupata bez trnů a chlupů |
| Ferocactus | lat. ferus / ferox | divoký, dravý kaktus |
| Melocactus | lat. melo – meloun | melounovitý tvar |
| Discocactus | řec. diskos | diskovité tělo |
| Stenocactus | řec. stenos – úzký | velmi úzká žebra |
| Thelocactus | řec. thele – bradavka | bradavkaté hrbolky |
| Coryphantha | řec. koryphe + anthos | „květ na temeni" |
| Epithelantha | epi + thele + anthos | květ na špičce bradavky |
| Lophophora | řec. lophos + phoreo | nesoucí chomáčky (chlupů) |
| Pelecyphora | řec. pelekys – sekera | nesoucí sekerovité hrbolky |
| Strombocactus | řec. strombos – káča, ulita | šroubovité uspořádání |
| Turbinicarpus | lat. turbinatus + řec. karpos | kuželovitý plod |
| Ariocarpus | Aria (jeřáb muk) + karpos | plod podobný jeřábu |
| Eriosyce | řec. erion + syke – vlna + fík | vlnatý plod |
| Cleistocactus | řec. kleistos – uzavřený | květy se sotva otevírají |
| Selenicereus | řec. Selene – bohyně Měsíce | kvete v noci |
| Hylocereus | řec. hyle – les | lesní epifyt |
| Epiphyllum | řec. epi + phyllon | „na listu" – květy na plochých stoncích |
| Pachycereus | řec. pachys – tlustý | mohutné kmeny |
| Cephalocereus | řec. kephale – hlava | tvoří cefalium |
| Oreocereus | řec. oros – hora | andský horal |
| Rhipsalis | řec. rhips – proutí | tenké propletené stonky |
| Acanthocalycium | akantha + kalyx | trnitá květní trubka |
| Sulcorebutia | lat. sulcus – brázda + Rebutia | brázditá areola |
Jména po lidech
| Rod | Pocta |
|---|---|
| Rebutia | Pierre Rebut, francouzský pěstitel |
| Parodia | Domingo Parodi, argentinský botanik |
| Weingartia | Wilhelm Weingart, německý kaktusář |
| Espostoa | Nicolás Esposto, peruánský botanik |
| Schlumbergera | Frédéric Schlumberger, francouzský sběratel |
| Frailea | Manuel Fraile, správce kaktusové sbírky USDA |
| Blossfeldia | Harry Blossfeld, německý sběratel |
| Uebelmannia | Werner Uebelmann, švýcarský kaktusář |
| Carnegiea | Andrew Carnegie, mecenáš |
| Obregonia | Álvaro Obregón, mexický prezident |
| Leuchtenbergia | Eugène de Beauharnais, vévoda z Leuchtenbergu |
Zeměpisná a kuriózní jména
| Rod | Původ |
|---|---|
| Copiapoa | chilské město Copiapó |
| Matucana | peruánské město Matucana |
| Opuntia | starověké řecké město Opus (Opunt) – Plinius tak označoval jinou rostlinu |
| Notocactus | řec. notos – jih („jižní kaktus") |
| Aztekium | podle Aztéků – vrásčité tělo připomíná aztécké sochy |
| Lobivia | přesmyčka slova Bolivia |
Nejčastější překlepy
| Špatně | Správně | Proč |
|---|---|---|
| Mammilaria, Mamilaria | Mammillaria | dvě m i dvě l – z lat. mammilla |
| Gymnocalicium | Gymnocalycium | y z řeckého kalyx |
| Echinopsys | Echinopsis | řecké opsis |
| Ferrocactus | Ferocactus | od ferox, ne od ferrum (železo) |
| Astrophytum myriostima | myriostigma | řec. stigma – tečka |
| Trichocereus pachanoii | pachanoi | jedno i – jméno končí na samohlásku |
Praktické zkratky u štítků
| Zkratka | Význam |
|---|---|
subsp. / ssp. | poddruh (subspecies) |
var. | varieta |
f. | forma |
cv. nebo 'Jméno' | kultivar |
s.l. | sensu lato – v širším pojetí |
s.str. | sensu stricto – v užším pojetí |
aff. | affinis – blízký danému druhu, ale zřejmě jiný |
cf. | confer – „porovnej", určení není jisté |
nom. nud. | nomen nudum – jméno publikované bez popisu, neplatné |
nom. illeg. | nomen illegitimum – jméno v rozporu s ICN |
syn. | synonymum |
ex | mezi autory: první jméno navrhl, druhý ho platně publikoval |
non | „nikoli" – odlišuje stejné jméno jiného autora |
Jak to použít v praxi
Když na štítku ve sbírce stojí třeba Ferocactus latispinus var. flavispinus, přečtete si: rod „divoký kaktus", druh se širokými plochými trny, varieta se žlutými trny. To je kompletní determinační poznámka na pěti slovech.
Stejně tak vám etymologie pomůže odhalit nesmysl. Pokud vidíte štítek s „Mammillaria gigantea var. nana", něco nehraje – obří trpaslík existovat může (velký druh s trpasličí formou), ale stojí za to si to ověřit.
A poslední rada: latinské jméno je kód, ne popis skutečnosti. Echinocactus grusonii se česky říká „tchýnino křeslo" a jméno grusonii o rostlině neprozradí vůbec nic – jen to, že Hermann Gruson byl v 19. století významný sběratel. Popisná epiteta jsou užitečná, jména po lidech jsou jen etikety.