Klasické monografie 20. století (Backeberg, Britton & Rose, Hunt) rozdělovaly Cactaceae na základě morfologie – tvar žeber, uspořádání trnů, typ areol. Molekulární metody (chloroplastové geny matK, rbcL, trnL-F, jaderné ITS) v posledních dvou dekádách ale ukázaly, že řada „morfologicky přesvědčivých" skupin ve skutečnosti není monofyletická. Následující text shrnuje změny, které se dnes odrážejí v Plants of the World Online i v projektu Caryophyllales.org.
Čtyři podčeledi místo tří
Ještě v 90. letech se běžně učilo o třech podčeledích (Pereskioideae, Opuntioideae, Cactoideae). Dnešní konsenzus rozeznává čtyři podčeledi:
| Podčeleď | Počet rodů (POWO 2024) | Charakteristika |
|---|---|---|
| Pereskioideae | 1 (Pereskia s.s.) | listnaté, jednodomé, sesilní květy |
| Leuenbergerioideae | 1 (Leuenbergeria) | listnaté, dvoudomé, dříve součást Pereskia |
| Opuntioideae | ~15 | glochidy, semena s aríllem |
| Cactoideae | ~120 | bezlistá stébla, redukované květy |
Vyčlenění rodu Leuenbergeria (Mayer 2013) je typickým příkladem toho, jak fylogeneze narušila zdánlivě zřejmý taxon: Pereskia v tradičním pojetí byla parafyletická vůči zbytku čeledi.
Rozpad tradičních rodů
Mammilloid clade a přesun do Cochemiea
Nejvýraznější revize posledních let se týká rodu Mammillaria. Studie Breslin et al. (2021) ukázala, že Mammillaria s.l. tvoří šest linií a sekce Ancistracanthae (druhy s háčkovitým středovým trnem, typicky pobřežní Baja California) patří fylogeneticky do rodu Cochemiea. Do Cochemiea proto přešly:
- Cochemiea albicans (dříve M. albicans)
- Cochemiea baumii
- Cochemiea dioica
- Cochemiea grahamii, C. sheldonii, C. thornberi a další
Pro pěstitele to znamená, že etikety typu „Mammillaria dioica" jsou od roku 2021 taxonomicky zastaralé, ačkoli většina prodejců změnu ještě neprovedla. Rod Mammillaria v úzkém pojetí zůstává dobře podpořený a stále obsahuje kolem 150 druhů.
Echinocactus už není Echinocactus
Velký klasický rod byl rozdělen již dříve, ale širší veřejnost stále používá stará jména. V současnosti je Echinocactus s.s. omezen na několik druhů (typicky E. platyacanthus, E. horizonthalonius, E. texensis, E. polycephalus). Dříve sem řazený Echinocactus grusonii je dnes Kroenleinia grusonii (Lodé 2014) – samostatný monotypický rod.
Opuntia s.l. rozdělen do několika rodů
Molekulární data potvrdila starší podezření, že „opuncie" tvoří několik dobře oddělitelných linií:
- Opuntia s.s. – ploché články („paddles")
- Cylindropuntia – válcovité články, tenké papírové obaly na trnech
- Austrocylindropuntia, Cumulopuntia, Maihueniopsis – jihoamerické polštářovité formy
- Consolea – karibské stromovité
Selenicereus pohltil Hylocereus
Dřívější rozdělení na Selenicereus (tenké stonky, noční kvetení) a Hylocereus („dračí ovoce", tučnější žebrovaná stébla) neobstálo – Hylocereus je vnořený uvnitř Selenicereus (Korotkova et al. 2017). Ovoce dračí (pitaya) proto dnes botanicky pochází ze Selenicereus undatus, ne z Hylocereus undatus.
Rozšíření – nové rody z Brazílie a Karibiku
Fylogenetické analýzy současně odhalily, že některé skupiny si samostatný rod naopak zaslouží:
- Cipocereus (Serra do Cipó, Minas Gerais) – oddělený od Pilosocereus
- Pierrebraunia – vyčleněn z komplexu Arrojadoa
- Praecereus – dříve součást Cereus
Jak to poznám jako pěstitel?
Pro sběratele se doporučuje tento postup:
- Zdroj jména vždy uvádět. Etiketa „Mammillaria dioica K.Brandegee (dnes Cochemiea dioica)" je informativní i pro pozdější revizi.
- Kontrola v POWO. Fulltext vyhledá i synonyma; zobrazuje aktuálně akceptované jméno.
- Kontrola v IPNI. Zajímá-li vás autor, rok popisu a bazionym.
- LLIFLE brát s rezervou. Encyclopedia of Cacti obsahuje mnoho zastaralých kombinací, ale drží dobré popisy lokalit a historických sběrů.
Co bude dál?
Aktivně se pracuje na revizi rodů Rebutia s.l., Echinopsis s.l. a Cereus s.l. – u všech tří lze v horizontu 5–10 let čekat další rozpady na menší, monofyletické jednotky. Sběratel, který vede evidenci polních čísel, má proti tomu určitou obranu: field number identifikuje konkrétní lokalitu a sběratele, a je tak trvale platnou informací i tehdy, když se botanické jméno změní.
V praxi: mám-li rostlinu s údajem
KK 1234(Karel Kníže, konkrétní lokalita v Peru), její jméno může za dvacet let vypadat úplně jinak, ale identita rostliny se nezmění. Právě proto je smysluplné do evidence pečlivě zapisovat polní čísla i tehdy, kdy se to zdá „navíc".
Doporučená literatura
Aktuální revize sleduje mezinárodní projekt Global Cactaceae Assessment. Tištěná monografie The New Cactus Lexicon (Hunt & Taylor 2006) je dnes v mnoha ohledech překonaná – pro serióznější studium doporučujeme spíš periodika Cactaceae Systematics Initiatives (BCSS), Bradleya a Haseltonia (Cactus and Succulent Society of America).