Alberto Vojtěch Frič (1882 Praha – 1944 Praha) je bezesporu nejznámější česká osobnost světové kaktusářské historie. Za svých šesti expedic do Jižní Ameriky (1901–1929) přivezl do Evropy stovky nových druhů kaktusů a jako etnograf i významné sbírky předmětů z kultury paraguayského Chaka. Jeho odkaz dodnes utváří českou kaktusářskou komunitu.

Životní dráha

Frič se narodil v pražské intelektuální rodině. Jeho otec byl advokát a vlastenec, jeho děd A. V. Frič st. přírodovědec. Kaktusům se věnoval od dětství – rodinný skleník ve Smíchovské vile měl už kolem roku 1895.

První cesta (1901–1902): jako 19letý mladík odjel do Brazílie, kde poprvé sbíral kaktusy v Serra do Espinhaço a Chapada Diamantina. Zpět v Praze si tuto sbírku prošel s Karlem Schumannem v Berlíně – ten se stal jeho odborným mentorem.

Druhá cesta (1903–1905): delší pobyt mezi indiány kmene Chamacoco v paraguayském Chaku. Frič si udělal jméno jako etnograf – dokumentoval jazyky, obřady a mytologii. Do Prahy přivezl jak etnografické, tak botanické sbírky. Discocactus zehntneri a řada druhů rodu Frailea (rod pojmenoval na počest svého španělského učitele Manuela Frailea) jsou z tohoto období.

Třetí až šestá cesta (1908–1929): Argentina, Paraguay, Brazílie, Peru, Bolívie. Frič vytvořil hustou síť sběračských kontaktů, zaváděl obchod s indiány a exportoval rostliny do Evropy, jak sám říkal, „aby si na sebe expedice vydělaly".

Popsané druhy

Frič popsal nebo spolupopsal desítky druhů. Vzhledem k pozdějším revizím některá jména dnes patří do synonymií, ale řada druhů zůstává platná:

  • Frailea gracillima (Lem. ex Monv.) Britton & Rose – prvně dovezena Fričem
  • Discocactus zehntneri Britton & Rose – Frič sběry z Bahia
  • Gymnocalycium mihanovichii (Frič & Gürke) Britton & Rose – ikonický druh, později hybridizovaný do „japonského kaktusu Hibotan"
  • Gymnocalycium anisitsii – Frič sběry z Paraguaye
  • Notocactus fricii Arechavaleta – pojmenován na jeho počest (dnes Parodia fricii)
  • Parodia scopa – dovezena Fričem
  • Melocactus fluminensis – Frič sběry z brazilského pobřeží

Řadu druhů Frič sběratelsky přivezl, i když je formálně popsali jeho současníci (Berger, Schumann, Werdermann).

Frič jako etnograf

Fričův etnografický přínos je srovnatelný s botanickým. V roce 1908 dovezl do Prahy paraguayského Indiána Čerwúiše (Cherué), s nímž pracoval na etnografické expozici. Fričovy zápisky o kultuře Chamacoco jsou dodnes ceněné antropology – jde o jeden z prvních podrobných záznamů této kultury předtím, než výrazně změnila kontakt s bílou civilizací.

Sbírka v pražském Náprstkově muzeu obsahuje přes 4 000 předmětů, které Frič přivezl. Jeho fotografie z terénu (skleněné desky, dnes digitalizované) jsou vzácným pramenem.

Kaktusová sbírka a spisy

Po návratu Frič vybudoval na pražském Smíchově velkou soukromou sbírku a první českou kaktusářskou školku (Šárecká ulice). Vydával odborné texty:

  • „Kaktusy a jejich pěstění" (1925) – první česká odborná kaktusářská monografie.
  • „Kaktusy" časopis (od roku 1928, s krátkými přestávkami) – Frič byl u zrodu.
  • Řada článků v německých časopisech (Monatsschrift für Kakteenkunde, Kakteenkunde).

Frič byl mimořádně dobrý komunikátor. Jeho popisy nejsou suchými botanickými zprávami, ale živými terénními vyprávěními – to je patrné dodnes při čtení jeho knih.

Kontroverze a limity

Historický pohled musí zmínit i problematické stránky:

  1. Sběr z volné přírody v masovém měřítku – tehdy legální praxe, dnes by šlo o CITES. Frič sám v pozdějších letech psal, že „druhy se v přírodě ztenčují".
  2. Fričovy popisy neměly vždy solidní typový materiál. Řada jeho jmen byla později zredukována na synonyma pro tento důvod.
  3. Vztah k indiánům je v jeho době výjimečně respektující (učil se jazyky, žil s nimi, hájil jejich zájmy v paraguayské politice), ale i tak nese stopy koloniálního rámce.

Odkaz v české kaktusářské komunitě

Frič inspiroval generaci českých kaktusářů – A. Šubík, J. Odehnal, K. Kníže („Karel Kníže" polních čísel KK), K. Crkal, F. Pažout. Karel Kníže byl v jistém smyslu Fričovým následovníkem – i on cestoval do Jižní Ameriky a systematicky sbíral rostliny s polními čísly.

Nakladatelství, časopisy, kluby (Klub kaktusářů Astrophytum, Klub kaktusářů Chrudim, spolky v Brně a Ostravě) v poválečné éře udržely tradici, kterou Frič v Evropě rozjel. Přispělo to k tomu, že Češi (a Slováci) jsou dodnes v mezinárodní kaktusářské komunitě mimořádně silně zastoupeni.

Kde Fričův odkaz najdete dnes

  • Náprstkovo muzeum, Praha: etnografická sbírka a fotografie.
  • Botanická zahrada hl. m. Prahy, Troja: historické kusy z Fričových cest jsou v kolekci označené jako „ex Frič".
  • Fričova vila v Šáreckém údolí (Praha 6): památkově chráněný objekt, dnes rodinný dům jeho potomků. Dcera Yvonne Fričová a vnuk Marek Fričový udržují Fričův archiv.
  • Vydavatelství Titanic (rodina Fričová): pravidelně vydává jeho spisy.

Doporučené čtení

  • Frič A. V. Mezi Indiány (1912) – živý cestopis z Chaka.
  • Frič A. V. Kaktusy a jejich pěstění (1925) – historicky cenné, v mnoha ohledech překonané.
  • Crkal K. Lovec kaktusů (2001) – populárně-naučná biografie.
  • Klíma J. Alberto Vojtěch Frič – český cestovatel (1974) – akademická biografie.

Frič je připomínkou toho, že česká kaktusářská tradice není okrajová – naopak, patří k nejsilnějším v Evropě. Náš web se hlásí k této tradici právě tím, že klade důraz na polní čísla, sběratelskou dokumentaci a odbornou úroveň, ne na hobby-marketové zjednodušení.